Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osvobození České Kamenice

15. 4. 2009

Osvobození České kamenice

Na jaře roku 1945 byli nařízeny opevňovací práce v okolí města (České Kamenice - pozn. redakce). Protileteckou obranu měl zajišťovat flak (protiletecké dělo), stojící poblíž rozhledny na vrcholu Studence.
Až do počátku května 1945 však Česká Kamenice zůstala ušetřena skutečných válečných operací a náletů.
První vojenskou akcí, která se České Kamenice přímo dotkla, byl nálet provedený čtyřmi sovětskými letadly ráno 8. května 1945. Ve stejnou dobu napadly sovětské letouny i další cíle na trase Libouchec - Jílové - Podmokly - Děčín se záměrem zničit případnou německou obranu podél důležité komunikace před příchodem pozemních jednotek. Fronta však již byla dávno rozpadlá a odpor kladli jen ojedinělé skupinky SS.
Nálet tak postihl především civilní obyvatelstvo, které nebylo včas varováno, protože protiletecká obrana už nepracovala.
Zatímco v Děčíně se oběti počítali na desítky, v České Kamenici nebyl nálet tak silný.  Bomby dopadly převážně mimo město, bylo však zasaženo i několik objektů přímo v centru. Přímí zásah zničil staré roubené domy čp. 211 a 213 před tělocvičnou, Hönischův dům na rohu Schillerovy (dnešní Máchovy) ulice, hlavní budovu někdejšího měšťanského pivovaru se sálem, hostinec SA-Heim a zadní trakt řeznictví Karl Beutlich v čp. 64 (Unterer Mühlgraben, dnes Mlýnská) se dvěma byty. Jedna zápalná bomba dopadla na hostinec Zur Sonne vedle spořitlny na rohu náměstí a přímí zásah  srovnal se zemí také hasičskou zbrojnici, takže hasiči zasahovali jen s vypůjčenými žebříky a vědry. V průběhu náletu se stráže SS pokusily odvést vězně z koncentračního tábora (Rabštejn - pozn. redakce) směrem na Ústí nad Labem, ale po celodenním pěším pochodu je večer zanechaly jejich osudu a uprchly.

Následujícího dne (9. května) k večeru dorazil do České Kamenice 1. obrněný sbor 2. polské armády brigádního generála Jósefa Kimbara. Narychlo sestavený Volkssturm nekladl žádný odpor, obyvatelstvo vyvěsilo bílé prapory a válka byla definitivně u konce.
Příchod polských oddílů 9. května 1945 přinesl totálně nasazeným dělníkům a válečným zajatcům osvobození, na které léta čekali. Pro téměř čistě německé město Česká Kamenice byl ale konec války začátkem úpadku a pro naprostou většinu jeho obyvatel počátkem osobních tragédií. Polští vojáci nenechávali nikoho na pochybách, že jsou na dobytém, nikoli osvobozeném území a ihned po příchodu zahájili rabování v obchodech. Nejvyhledávanějším zbožím byl tabák v místních trafikách, ale vojáci "zabavovali" také kožené boty, oblečení, hodinky nebo punčochy. Například byl vykraden sklad přádelny punčoch Max Langer.
Někteří z vojáků vtrhli do Lahmerovy lékárny (čp. 203) a výrobny likérů firmy Hans Hille ve Špitální (Smetanově) ulici čp. 260, kde se zmocnili zásob lihu. Posílení alkoholem spáchali ve městě řadu znásilnění.

Část osvobozených zajatců se rozhodla využít anarchie a vyrovnat účty s těmi, kteří je ještě před nedávnem ponižovali. Jednou z prvních obětí této odplaty se stal velitel koncentračního tábora (Rabštejn - pozn. redakce) Oskar Jung, který byl zastřelen v hotelu Schwarzes Ross (dnes Slavie) na náměstí. Ve stejný den byl zabit i majitel kamenolomů Franz Beitlich-Hillbauer, který během války zaměstnával řadu zahraničních dělníků. Východní dělníci také obklíčili a zapálili dům majitele cihleny Eichhorna v Dolní Kamenici, který se uvnitř i s celou svou rodinou zastřelil.

Zdroj: Česká Kamenice, kolektiv autorů, Studio REMA '93, 2002